Lucina byla po staletí důležitou součástí života obyvatel Šenova. Inspirovala malíře, spisovatele i místní kulturu – například někdejší kino neslo jméno Lucina. Řeka se často objevuje také v regionální literatuře a vzpomínkách pamětníků.

Přestože bývá označována jako potok, Lucina uměla být velmi nebezpečná. Historické záznamy připomínají velké povodně v letech 1723, 1782, 1880 a katastrofální záplavy roku 1908. Situaci změnila až výstavba Žermanické přehrady v roce 1958.

Území představuje významný biotop pro mnoho druhů hmyzu, ptáků i obojživelníků. Výjimečný je výskyt modráska bahenního, jehož vývoj je úzce spojen s krvavcem totenem a specifickými druhy mravenců. Řeka a přilehlé mokřady poskytují podmínky také pro vodní ptactvo, vydru říční nebo raka říčního.

Niva Lučiny patří mezi ekologicky nejcennější části krajiny v okolí Šenova. Nachází se zde evropsky významná lokalita Mokřad u Rondelu i přírodní památka Meandry Lučiny. Území je důležité pro zadržování vody, podporu biodiverzity i zachování přirozených říčních procesů.

Řeka známá dnes převážně jako Lučina nesla v historii několik názvů – Ribia, Holzina, Holčina i Lucina. Místní obyvatelé v Šenově však po generace používali právě jméno „Lucina“, které se objevuje i ve starých mapách a kronikách.

Historické mapy z 19. století dokazují, že označení řeky nebylo nikdy úplně jednotné. Na některých mapách je uvedena jako Lucina bez háčku, jinde už jako Lučina. Spor o správný název se vede dodnes a stal se součástí místní identity.