Šenov na starých mapách

NIGRINOVA MAPA

TĚŠÍNSKÉ KNÍŽECTVÍ, 1724

Mapa, vydaná roku 1724 Jonasem (Jonášem) Nigrinem, zobrazuje Těšínské knížectví. O autorovi mapy toho není příliš známo, snad pocházel z Uher z území dnešního Slovenska. Na rozdíl od nepatrně mladší Wielandovy mapy je Nigrinova mapa více schematická a méně podrobná. Z mapy lze v podstatě vyčíst pouze vzájemnou polohu sídel a přibližnou polohu brodů na řekách. Výškopis je také značně primitivní, používá ještě starou kopečkovou metodu.Celou Nigrinovu mapu Těšínského knížectví je možné si prohlédnout na webu Mollovy mapové sbírky.

Ve spodní části Nigrinovy mapy je umístěna názvová kartuše, nesená dvěma Valachy, z nichž jeden stojí na prameni řeky Olše (Olßa), druhý na prameni Visly (Vistula).

WIELANDOVA MAPA

TĚŠÍNSKÉ KNÍŽECTVÍ, 1736

Ve druhé dekádě 18. století měřič a kartograf Johann Christoph Müller sestavil mapy Moravy a Čech. Plánoval pokračovat ve své práci mapováním Slezska, jeho záměr však roku 1721 zmařila smrt. Müllerův záměr zmapovat Slezsko realizoval jeho pokračovatel Johann Wolfgang Wieland ve svém Atlasu Slezska (Atlas Silesiae), jehož součástí je i mapa Těšínska. Zachycuje relativně nevelké území Těšínského knížectví, takže z hlediska našeho zájmu je navzdory době svého vzniku poměrně podrobná.

Šenov je zaznačen bodovou značkou, z níž nahoru vystupuje kříž a napravo je připojena značka budovy. Kříž symbolizuje sídla s kostelem („cum templo„) a symbol budovy značí přítomnost panského sídla v místě („nobilium sedes, palatia„), tedy zámku. Malá kolečka, v případě Šenova a okolí převážně kopírující vodní toky, představují rozptýlenou zástavbu poddanských stavení („domus rusticae sparsim positiae„). Tmavými, vodorovně šrafovanými plochami jsou označeny rybníky, kterých bylo na řece Lučině a přilehlých vodních tocích mnoho. Rovněž tok řeky Lučiny je oproti dnešnímu stavu více klikatý, meandrující. Dnes bývají koryta řek v místech lidských sídel často narovnána a břehy zpevněny. Dvě příčné čárky přerušující vodní toky označují brody, kde se řeka dala překročit („trajectus„). V blízkosti vodních toků najdeme také bodové značky označující vodní mlýny, které zdánlivě připomínají ozubené kolo, ve skutečnosti však kolo mlýnské. Výškopis a charakter terénu je pouze schematicky znázorněn tzv. krajinnými šrafami, tak jak to bylo u map 18. století typické. Zalesněné plochy jsou vyjádřeny stromečkovou texturou.Celou Wielandovu mapu Těšínského knížectví je možné si prohlédnout na webu Mollovy mapové sbírky.

I. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ

SLEZSKO 1763

Prohrané války Marie Terezie o rakouské dědictví (1740-1748) a sedmiletá válka (1756-1763) byly impulsem pro sestavení podrobnější a kvalitnější mapy habsburské monarchie, než jakou byly Müllerovy mapy Moravy a Čech z počátku 18. století, které byly do té doby používány ve vojenství.

I. vojenské mapování, zvané taky josefínské (podle císaře Josefa II., 1765 spoluvládcem Marie Terezie, samostatná vláda 1780-1790), probíhalo však bez použití trigonometrické sítě, metodou „à la vue“ („od oka“). Krajinu tedy mapovali pověření úředníci ze sedla koně. Právě z důvodu absence trigonometrické sítě nebyly výsledné mapové listy navzájem napojitelné, nepasovaly k sobě nebo se překrývaly a rovněž měřítko mapy bylo z tohoto důvodu proměnlivé. Terén je nepříliš detailně a rovněž schematicky vyznačen tzv. kreslířskými šrafami. Jinak však jsou mapy prvního vojenského mapování velice cenné, neboť zachycují podobu krajiny v podstatě ve své středověké či barokní podobě před nástupem průmyslové revoluce.

Právě z tohoto důvodu může být orientace v prostoru Šenova pro dnešního zájemce poněkud obtížná. Tlustá červená linie táhnoucí se od Bartovic (Bartelsdorff) směrem k Šumbarku představuje císařskou silnici se zpevněným povrchem, dnešní ulici Těšínskou. Císařské silnice byly na území habsburské monarchie budovány od počátku 18. století (za vlády Karla VI.) a sloužily především k rychlejším přesunům vojsk, neboť starší středověké nezpevněné komunikace bývaly po vydatnějších deštích nesjízdné. Malé červené obdélníčky zachycují venkovskou zástavbu, zatímco větší dutý čtverec představuje buď šlechtické sídlo (zámek), nebo poplužní (vrchnostenský) dvůr. Zajímavostí je, že krom samotného Šenova (Schönhoff) je zaznačena také Vraclav (Wratislaw), ve středověku pravděpodobně samostatná osada. Jediné pojmenované hydronymum je Große Teich, tedy Velký rybník, dnešní Volenský rybník.Mapový list číslo 12 prvního vojenského mapování Slezska, na kterém se nachází také Šenov, si můžete prohlédnout na webu Laboratoře geoinformatiky Univerzity Jana Evangelisty Purkyně.

II. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ

MORAVA A SLEZSKO 1836-1840

II. vojenské mapování, zvané taky Františkovo (podle císaře Františka II./I., 1792-1835), probíhalo již za použití trigonometrické sítě. Výškopis je zde vyznačen již modernějšími Lehmannovými šrafami, jejichž hustotou a délkou se vyjadřuje sklon svahu.

V prostoru Šenova vidíme světle červený lichoběžníkový půdorys zámku s tmavě červenými hospodářskými budovami okolo. Na západ od zámku se nachází hůře rozeznatelný nápis, snad se jedná o zámecký kostel (Schloß Kirche). Severně leží hřbitov (Friedhof), jižně pak Volenský rybník (Wolensker T.[eich]), již zaniklý nedaleký vrchnostenský dvůr (Wolensker Meierhof) v prostoru dnešního VOKD. Na území Šenova najdeme několik pískoven (Sandgrube). Na Škrbni je popsán Škrbeňský dvůr (Skrbener Hof) a blízký potok Dolní Datyňka (Dattiner B.[ach]). V meandrech Lučiny (Lucina B.[ach]) směrem k Šumbarku (Schumbarg) můžeme rozeznat Vrbový mlýn (Wrbische M.[ühle]), jehož zbytky v zarostlých říčních nivách dodnes stojí.

Situaci v centru města zásadně změnila výstavba rychlostní komunikace Rudné. Hlavní cestou tehdy byla ulice vedoucí do Frýdku, jejíž průběh se však od dnešní Frýdecké značně lišil. Od hostince Pod Zámkem vedla přes ulici K Insuli a v prostoru dnešního nadjezdu u mostů vedla šikmo pod dnešními mosty k nádrži Odona Urbance, poté se stáčela zpět po dnešní ulici Ke Stovkám na průběh dnešní Frýdecké. Z komunikací je nejdůležitější již zmíněná císařská silnice, dnešní Těšínská. Za povšimnutí stojí zakřivení tehdejší císařské silnice v prostoru kopce mezi Bartovicemi a Šenovem, jehož místy dnes vede ulice Bartovická. Každému obyvateli Šenova bude jistě ihned povědomý průběh cesty vedoucí kolem hřbitova, která dnes nese název Kaštanová. V blízkosti napojení této cesty na císařskou silnici vidíme Allee Hof, tedy Alejský dvůr, po kterém dnes zůstalo jen pomístní jméno ulice U Alejského dvora. Od Alejského dvora vede další cesta, dnešní Petřvaldská, jejíž průběh dále sleduje dnešní ulice Stará Petřvalská. Na Podlesí nacházíme pouze ojedinělá stavení. Rozeznat můžeme dnešní ulice V Družstvu, Březová a K Hájence, mající charakter polních cest. Dál na sever vidíme Pežgovský les (Peschgower W.[ald]) s lesními cestami, jejichž průběh do značné míry odpovídá dnešnímu stavu.Mapový list s označením O_5_X druhého vojenského mapování, na kterém se nachází také Šenov, si můžete prohlédnout na webu Laboratoře geoinformatiky Univerzity Jana Evangelisty Purkyně. Uživatelé portálu Mapy.cz mohou znát mapy II. vojenského mapování také jako mapový podklad nazvaný „z 19. století„.

III. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ

SLEZSKO 1876

III. vojenské mapování probíhalo za vlády císaře Františka Josefa I. v letech 1869-1885. Přímým podnětem pro jeho realizaci se stala prohraná prusko-rakouská válka z roku 1866 a z toho vyplývající potřeba aktuálních vojenských map, neboť některé mapy předešlého II. vojenské mapování byly v této době již více než 60 let staré.

Dlužno podotknout, že mapový obsah se s mapami předešlého II. vojenského mapování příliš neliší.

Mapový list s označením 4061_3 třetího vojenského mapování, na kterém se nachází také Šenov, si můžete prohlédnout na webu Laboratoře geoinformatiky Univerzity Jana Evangelisty Purkyně.

Mgr. Miroslav Bolek

Navštivte Nás na Facebooku

X
X